Před časem mě na internetu zaujal článek o výrobě domácího kváskového chleba a říkala jsem si, že to by mohla být skvělá alternativa ke kupovanému pečivu, které mnohdy (poměrně často) nesplňuje moje nároky na chuť ani kvalitu. Protože mám ráda, když si můžu vše od základu vyzkoušet sama, pustila jsem se nejdřív do výroby domácího kvásku. Nějak jsem nemohla uvěřit, že obyčejná voda a žitná mouka mohou spolu něco takového vytvořit, ale dala jsem jin šanci :) Kvásek jsem podle návodu „krmila" moukou i vodou v přesných intervalech a sledovala, jak ve velké zavařovací sklenici stoupá a zase klesá. Zdálo se mi to jako zázrak. První bod zlomu přišel, když jsem si přečetla, že kvásek musí „vonět jako kvásek". Za prvé tedy netuším, jak voní kvásek a za druhé mě ta slibovaná vůně vůbec nepřišla voňavá. Musím přiznat, že jsem byla blízko toho, celé své několikadenní snažení vyhodit. Ale nakonec jsem si řekla, že to přece jen zkusím a dám tomu šanci.
Podle návodů na internetu jsem zadělala na chleba, uhnětla, nechala kynout a upekla něco, čím bychom mohli vysklít všechna okna :) Nicméně mě ten celý proces zaujal, trochu kvásku jsem si uložila do ledničky a za pár dní jsem šla do dalšího pokusu. Vyvarovala jsem se zásadní chyby z prvního pečení, chleba byl měkčí a kvásek už mi začal také vonět, takže jsem konečně pochopila, co to znamená „vonět jako kvásek". Ani druhý pokus nicméně nebyl ideální, chleba mi špatně vykynul a ještě divně popraskal, ale aspoň už se dal ochutnat a to mě navnadilo na další pokusy. Myslím při pátém pokusu jsem sklidila pochvalu manžela a ujištění, že takový chleba ještě někdy upeču :) Radost jsem měla obrovskou, podařilo se mi postupně vychytat spoustu drobných much a z vědy jménem kváskový chléb se stala velká zábava a dneska už si pochutnává celá rodina :) Pravdou je, že domácí kváskový chléb vyžaduje více času, energie a trpělivosti než návštěva supermarketu, ale té vůni a chuti chleba čerstvě vytaženého z trouby se pro mě nic nevyrovná :)
A proč vlastně kváskový chléb?
Možná jste si všimli, že chléb, který dnes běžně koupíte v supermarketu, často nevoní jako klasický chléb, nemá typickou chlebovou chuť a navíc se hned druhý den drolí a téměř rozpadá nebo naopak ztvrdne a zplesniví. V tomto kontextu se nám zdá zvláštní, že naše babičky mluvili o vůni chleba, jedli ho samotný jen tak se solí a navíc pekli jednou za týden nebo dokonce za čtrnáct dní a chléb jim vydržel. Dnes totiž pekaři často místo mouky používají předpřipravené směsi plné „éček", která mají za úkol dochutit, dobarvit, vytvořit křupavou kůrku, vytvořit větší bublinky v těstě a podobně. Co z tohoto postupu mají? Především úsporu času, možnost pečení chleba přizpůsobit více množství odběrů a tím lepší konkurenční výhody.
Kváskový chléb je ale pro naše tělo lepší než tyto „umělé bochníky". Zráním kvásku vznikají totiž tělu prospěšné bakterie a pro náš trávicí systém je takový chléb pak daleko lépe stravitelný než ten, u kterého si pekaři pomohli droždím. Současně pak zlepšuje náš imunitní systém, který je z velké části závislý na střevní mikroflóře a tedy našem trávení.
Netvrdím, že se všichni musíme vracet k postupům našich babiček a péct si domácí chleba, ale zkuste se alespoň poohlédnout po pekaři, který tradiční postupy pečení chleba stále ještě nezavrhl. Pravdou je, že ve většině supermarketů zatím takový chléb neobjevíte, ale v současné době se různé farmářské obchody objevují jak houby po dešti a tam kvalitní pečivo seženete bezpochyby.
Další články na www.harmona.cz.
