Nejtěžší je začít...

Nejtěžší je asi začít, v mém případě přiznat si, že něco nezvládnu sama. Přišla jsem k Petře s váhou 66,2 kg při výšce 165 cm. Žádná katastrofa, ale říkejte to někomu, kdo byl zvyklý na váhu pod 60kg. Klasický případ dietářky, která vyzkoušela téměř všechno. Byly doby, kdy stačilo několik dní nejíst a vše bylo v pořádku. S přibývajícím věkem (45 let), ale tahle metoda přestala fungovat a já jsem se přes mírnější i drastičtější hladovky dopracovala k tomu, že jsem téměř nic neoblékla, všechno mě škrtilo a cítila jsem se hrozně.

O pomoci odborníka jsem přemýšlela, ale trvalo mi to opravdu dlouho, než jsem se odhodlala. Musím říct, že svého rozhodnutí jsem nikdy nelitovala. Petra mě donutila zamyslet se nad tím co jím, co vlastně chci a jak moc jsem rozhodnutá pro to něco udělat. Sestavila mi rámcový jídelníček, ze kterého jsem si sama kombinovala na co mám chuť, nenutila mě jíst nic, co by mi nechutnalo, vždy mi našla nějakou přijatelnou alternativu. Samozřejmě, že přišly krize, sklouzla jsem do jednotvárnosti, měla jsem pocit, že na malý úbytek se strašně nadřu, ale na sezeních mě vždy Petra přesvědčila, že to nemám vzdávat. Nejtěžší bylo, vyrovnat se s pro mě velkým množstvím jídla a s pravidelností ve stravování. Také vynechat pravidelné vážení a stresovat se číslem na váze. Našla mi vyhovující cvičení a já si musím přiznat, že měla ve všem pravdu. Po 5 měsících se cítím výborně, mám dostatek energie na všechny aktivity, nemám pocit hladu a obléknu všechno, co leželo dva roky na dně skříně. Petra pro mě objevila spoustu nových a zajímavých jídel, přesvědčila mě, že můžu normálně jíst a ještě hubnout.

Asi by mělo na závěr přijít ohromující číslo o kolik kilogramů jsem lehčí, já ale považuju za největší vítězství Petry to, že jsem na tohle magické číslo přestala myslet a chodím si po světě spokojená v oblečení velikosti 38 a nemám stres z každého jídla, které sním.

Úbytky v centimetrech za cca 4 měsíce:

pas -12 cm
břicho - 10 cm
boky - 6,5 cm
stehna - 6 cm
paže - 2 cm