Viscerální tuk a hubnutí

Není tuk jako tuk...

Když se řekne slovo tuk, většina z nás si představí bílou či žlutou mazlavou hmotu, případně svůj „špíček" na břiše. Tuk, a především jeho jednotlivé typy, mají ale mnoho funkcí, z nichž některé nám jsou již léta známé, ale na některé nyní vědci teprve přicházejí. Mimo vytváření energetických zásob pro období hladovění a zateplování těla, rozpouštění některých důležitých vitamínů a účasti na výstavbě buněk má tuk i hormonální aktivitu - produkuje hormony, které ovlivňují náš metabolismus.
V zásadě rozlišujeme dva typy tuku - tuk podkožní a tuk viscerální (útrobní).

Hnědý vs. bílý tuk
Na molekulární úrovni můžeme rozlišovat dva typy tukové tkáně: hnědou a bílou tukovou tkáň.

Hnědého tuku máme jen malé množství a jeho hlavní funkcí je produkce tepla. Nalezneme ho především u novorozenců a lidí, kteří žijí v chladných oblastech (jako částečná adaptace na nízké teploty). S věkem jeho zastoupení mizí a zůstává nám v malém množství jen na některých místech (např. záda).

Mnohem povědomější je tuk bílý. Jeho úkolem je skladovat energii v podobě tukových polštářů a ložisek, a produkovat nejrůznější enzymy, růstové faktory, hormony a další. Mezi hormony, které stojí za to zmínit, patří adipokiny, jejichž funkcemi jsou regulace příjmu potravy a výdeje energie, rozvoj zánětu, reakce imunitního systému apod. Z výše uvedeného je jistě jasné, jak významný vztah tedy zaujímá dvojice tuková tkáň <=> zdravý metabolismus.

Podkožní tuk

Podkožní tuk je tuk nacházející se přímo pod kůží a je to také ten (ne)estetický tuk, který tvoří naši siluetu a chceme ho spalovat při sportu a jiných aktivitách. Můžeme ho nahmatat a lze ho také měřit jako tzv. kožní řasu. Je to tuk, který potřebujeme, který, až na malé výjimky, přispívá k rozvoji chronických onemocnění velmi málo. Bez podkožního tuku byste nevydrželi ležet týden s chřipkou, ve vážnějších případech (např. rakovina) může být malý nadbytek podkožního tuku dokonce opěrnou holí.

Viscerální tuk (útrobní)

Viscerální tuk je bílá tuková tkáň, která obklopuje tělesné orgány, vyplňuje dutiny a často je na místech, kde nemá co dělat. Tento tuk nám škodí nejvíce. Je to ten, který zvyšuje riziko rozvoje aterosklerózy, diabetu a ve výsledku i metabolického syndromu. Nebezpečí viscerálního tuku spočívá hlavně v tom, že není nahmatatelný (maximálně se může projevit zvětšením obvodu pasu), je velmi špatně měřitelný (plný obraz lze dosáhnout např. magnetickou rezonancí) a není závislý na množství podkožního tuku v oblasti břicha. I na oko hubení tak mohou být nebezpečně tlustí! Jak tedy zjistit, jestli máme nadmíru viscerálního tuku? Nejpřímějším ukazatelem je obvod pasu - jakmile u mužů přesáhne obvod pasu zhruba 100 cm a u žen zhruba 90 cm, s velkou pravděpodobností už se jedná o rizikový zdravotní stav.
Viscerální tuk je také metabolicky aktivnější než podkožní tuk - lze to dojít tak daleko, že se může zasloužit o rozvoj insulinové resistence.

Jak viscerální tuk účinně hubnout?

Je důležité si uvědomit, že zhubnout podkožní tuk a viscerální tuk jsou dvě odlišné věci. To, že nasadíte dietu (pouhou restrikci přijatých kalorií) bez přidání jakéhokoliv pohybu, vám z dlouhodobého hlediska vůbec nepomůže. Je zde velké riziko, že ztratíte totiž i poměrnou část svalů, což je nežádoucí. Nezdravě nastavená dieta má také téměř vždy za následek jojo efekt, při kterém můžete viscerální tuk opět snadno nabrat. Účinnou metodou, jak se zbavit viscerálního tuku, je nastolení zdravého, vyváženého racionálního jídelníčku, omezení rychlých cukrů a prázdných kalorií na minimum a zařazení pravidelné aerobní aktivity. Nezbytnou součástí by mělo být nalezení příčiny stavu, ve kterém jste, a snaha tuto příčinu pojmenovat a řešit. Dodržováním tohoto postupu se vám primárně začne spalovat tuk útrobní, což si ostatně sami můžete kontrolovat přeměřováním obvodu pasu. A ještě jednu věc udělejte. Přestaňte tomu říkat „dieta", říkejte tomu změna, obrození - bude vám lépe na duši...

Leptin

Leptin je hormon, který patří mezi adipokiny a je produkován hlavně podkožní tukovou tkání. Často se mu říká tzv. hormon nasycení. Mezi jeho hlavní funkce patří hlídání našeho apetitu - pokud je jeho hladina nízká (zejména ráno a obecně při nízkém množství tělesného tuku), dostává tělo signál: „Víc jez, méně se hýbej." Při vyšším množství tohoto hormonu (večer a obecně při vyšším množství tělesného tuku) dostává naopak tělo signály: „Nejez tolik a více se hýbej." Správná funkce tohoto systému je tedy esenciální pro udržení energetické rovnováhy v našem organismu, což se v době plné jednoduchých cukrů stává velkým problémem.