Úplně nevím jak bych měla začít…
Minulý rok jsem byla s kamarádkou v Itálii a tam to asi vše začalo. Styděla jsem se chodit v plavkách po pláži protože jsem byla jak se říká „prostorově výraznější“. Nevešla jsem se do žádného oblečení co bych chtěla a znovu zopakuji ten pohled v těch plavkách do zrcadla! „O můj bože, cože? TO jsem fakt já?“. Po návratu z dovolené jsem se nějak začetla v práci do hubnutí ikdyž jsem zkoušela vše např. „tukožroutská polévka“ super polévka která, se po týdnu totálně zhnusí a končíte s veškerým snažením jelikož se prostě smíříte, že budete prostě takový do smrti. Jenže můj pc si očividně myslel svoje a házel mi věčně reklamy o poradcích atd. atd… „V životě bych to do toho nešla, nikdo mi nepomůže, a hlavně někdo cizí co si řekne, že jsem tlustá (jako by si to lidé venku neříkali ale to je teď vedlejší)“ tak přesně tohle se mi honilo hlavou… Další den jsem sama od sebe začala hledat v Liberci někoho podle recenzí, že bych to jen zkusila. Po minutě hledání na mě vyskočil pan Petrák a já se odvážila napsat a dohodnout si s ním konzultaci (které jsem absolutně nevěřila). O týden později na konzultaci mi pan Petrák představil vše, co dělá a co se mnou. Když jsem si stoupla na váhu, nevěřila jsem svým očím! Vážně tam bylo dost velké číslo a na to, že nemám děti, jsem asi lehce obézní. Strašně jsem se bála, že tak budu vypadat pořád a bude se to zhoršovat. Co mně překvapilo, byl neustálý úsměv pana Petráka a prostě a jednoduše jeho optimismus, že to prostě půjde mně nabudil k tomu, že bych to mohla zvládnout.
Tak začalo snažení a bojování sama se sebou. Nemůžu říct, že bych měla někdy pocit hladu nebo chutě (chutě jsem odbourala vzpomínkou na svou váhu, to zabírá celkem dobře ). Dá se říct, že od té doby co hubnu, cituji kolegyni „ pořád jen žeru“. Asi to bude znít zvláštně, ale našla jsem si v panu Petrákovi tak velkou psychickou podporu, že jsem věděla, že jídelníček neporuším jen kvůli němu (stejně by to prý poznal ). Teď už vím, že to abych zhubla, opravdu není jen na tom, že budu cvičit jak blázen a doma si dám bagetu, v noci kebab, k obědu smažáček (hlavní je si to odůvodnit tím, že tam je zelenina žejo ).
Teď je to 7 měsíců co „jsme spolu na moje hubnutí a mé životní změny“ a nemůžu říct, že bych si někdy řekla „ už na to nemám“. Všechno je to jen o vůli a tom, že místo těch čunačinek si dám radši něco zdravějšího a co mi dá energii na další část ne .
V závěru bych chtěla jen dodat, že jsem opravdu nejdřív nevěřila, že hlavně jídlo dokáže tolik věcí ale opravdu to jde a je to jen o tom se rozhoupat a říct si DOST! Nikdy nebudu úplná modelka ani nechci ale je fajn pocit vejít se do velikost 38 místo 46 .
Panu Petrákovi patří mé nejupřímnější DÍKY za to, že je neustále na telefonu a kdykoliv poradí a největší OBDIV za to jaký je a co pro mne udělal, jak po psychické tak po fyzické stránce!
Pozn. autora: Poprvé v životě jsem si sama od sebe bez toho aniž bych potřebovala KOUPILA ŠATY! A tomu se teprve říká radost SAMA ZE SEBE!
