Nejen pro udržení tělesné kondice, ale především našeho zdraví obecně, bychom neměli zapomínat na pravidelnou pohybovou aktivitu. Již dávno bylo prokázáno, že z hlediska našeho zdraví je nejperspektivnější formou pohybu „obyčejná chůze“. Chodit se každý člověk naučí během prvního až druhého roku života a od této doby je chůze základním prostředkem pro přemisťování. Jedná se o nejpřirozenější formu pohybu, šetří naše klouby, což mohou využít všichni, kterým vlastní váha nebo zdravotní stav neumožňují provádět jiné aktivity. Chůzí posilujeme kosti, čímž v dlouhodobé perspektivě zabraňujeme rozvoji osteoporózy. Zvyšujeme svoji kondici, což sami za krátký čas poznáme např. při chůzi do schodů. Tělo při pohybu produkuje endorfiny, které podporují dobrou náladu a uvolňují stres.
Komu nevyhovuje „obyčejná“ chůze například ze zdravotních důvodů nebo velké nadváhy, může využít novinku, která se zdárně rozšiřuje i u nás tzv. severskou chůzi nordic walking. Vznikla koncem minulého století ve Skandinávii a nejedná se o nic jiného než běžnou chůzi s holemi. Jedná se o mnohem komplexnější formu aktivity než normální chůze – zapojuje do hry mnohem více svalových skupin a zároveň šetří kloubní aparát dolních končetin.
Přestaňte se tedy vymlouvat na přemíru práce, časový pres a všemožné jiné důvody. Nemusíte odkládat pohyb, protože se vám nechce trápit ve fittness centru nebo potit na aerobiku. Chodit můžete úplně sami nebo s dětmi, s přáteli, se psem, téměř za každého počasí, v jakémkoli terénu a prostředí, jediné co k tomu budete potřebovat je trocha času. Chůze nám skutečně nabízí spoustu výhod. Už starořecký lékař Hippokrates pokládal chůzi za „nejlepší lék“ pro člověka.
1. Věnujete se pouze aerobním (tedy spíše vytrvalostním) činnostem a pravděpodobně v nesprávné intenzitě i délce zatížení.
Tzn. např. běh, kolo, plavání, různé formy aerobních aktivit ve fitcentrech jako aerobic, spinning, alpinning aj., jsou bezesporu žádoucí a náročné, ale pokud jsou špatně nastaveny, tak budou jen sporadicky účinné vzhledem k očekávaným cílům.
Pravděpodobně nebude těžké najít sportovce, kteří se potýkají s problémem starým jako lidstvo samo. Je jím snaha o získání větších, silných svalů a to nejlépe s minimálním množstvím tuku. Pevné a pružné tělo s „mohutnými" svaly však již dávno není žádoucí jen u výkonnostních a vrcholových sportovců, kteří usilují o dosažení co nejlepších výsledků. Moderní trendy současnosti motivují i běžnou populaci sportující jen příležitostně nebo také pravidelně (pouze ale na rekreační úrovni) k jedinému cíli - dosáhnout určité míry kondičních schopností a mít hezkou postavu s přiměřeně rozvinutým svalstvem.
